Proč vzniká cukrovka? (Meduňka 1/2016)

MUDr. Ludmila Eleková

Diabetes mellitus neboli cukrovka je patologický stav, při kterém stoupá hladina krevního cukru (glykémie). Dlouhodobě zvýšená glykémie vede k diabetickým komplikacím a následně smrti. Mechanismem poškození nadbytkem glukózy je především tvorba glykovaných molekul (AGE) a oxidativní stres způsobený neustálým spalováním nadbytku glukózy v mitochondriích.

V tomto článku se zaměřím na cukrovku 2. typu, která je mnohem častější a snáze léčitelná. Předchází ji metabolický syndrom, první signál, že to se sacharidy přeháníte: ukládání tuku na břiše, vyšší krevní tlak, vyšší hladina kyseliny močové, vyšší hladina triglyceridů v krvi, nízký HDL cholesterol, zvýšená glykémie. Metabolický syndrom vznikne při dlouhodobě vyšším příjmu sacharidů, než jaký dokáže organismus tolerovat, což vede k vyšší glykémii, na kterou reaguje slinivka vyplavením inzulínu. Buňky na vyšší nabídku glukózy reagují změnou nebo snížením počtu receptorů pro inzulín. Glukóza pak zůstává v krvi, její hladina stoupá, slinivka vyplavuje další inzulín, ale buňky na něj nereagují. Hladina glukózy i inzulínu je trvale zvýšená. Diabetikem se formálně stanete, teprve když glykémie stoupne nad dohodnutou mez. Hypeinzulinémie je odpovědná za další problémy spojené s cukrovkou, např. zvyšuje míru zánětu a podporuje množení buněk (tukových a rakovinných, např.). Také vede k leptinové resistenci, narušení signálu hladu, proto mají diabetici stále hlad.

Obrovský nárůst cukrovky v posledních několika desítkách let je přímým důsledkem našich stravovacích zvyklostí, bohužel poháněných oficiálními doporučeními, např. známou výživovou pyramidou USDA: největší spodní patro zabírají škroby (obilniny, cereálie, rýže, pečivo, chléb atd.), druhé patro je zelenina a ovoce (půl na půl!), kam ale Američané řadí i brambory a kečup (nežertuji), třetí patro jsou bílkoviny, čtvrté patro tuky. Sacharidy ze všech zdrojů (škroby, zelenina, ovoce) tvoří odhadem 2/3 obsahu pyramidy. Výživová pyramida je produktem konfliktu zájmů Amerického ministerstva zemědělství (USDA), protože USDA má na jedné straně chránit zájmy producentů kukuřice, sóji, mléka a masa, na druhé se má starat o zdravou výživu občanů. Kdo myslíte, že má víc peněz a vlivu, expertů a médií? Měla by se nazývat spíše „výkrmná pyramida“ („feedlot pyramid“), protože jíst podle této pyramidy je perfektní způsob, jak se vykrmit jako husa nebo vepřík. Výkrmná pyramida je důsledkem lobbismu amerických zemědělců, kteří potřebují odbyt pro svou komoditní kukuřici (zdroj fruktózového sirupu do spousty zpracovaných potravin a krmení pro dobytek), sóju, která se zkrmuje pro dobytek, řepku pro výrobu umělých tuků. Opakuji, USDA nevydává pyramidu na základě vědeckých poznatků, ale lobbistického tlaku výrobců.

Druhým důvodem doporučení sacharidové výkrmné stravy je půlstoletí trvající fobie z tuků. Mělo by být nápadné, jak se zvýšil výskyt obezity, cukrovky a cévních nemocí právě se změnou výživových doporučení v 80. letech, která dávají důraz na konzumaci sacharidů a snižují příjem tuků. Očekávali bychom, že si někdo z odpovědných dá dvě a dvě dohromady, ale asi se ještě načekáme. Přestože do nástupu tukofobie bylo dobře známo a přijímáno, že cesta ke štíhlosti začíná odebráním příloh a že z bílkovin a tuků se netloustne. Přestože bylo provedeno spousta kvalitních vědeckých studií, které zkoumaly metabolické dopady různých diet a opakovaně došly ke zjištění, že ideální dietou pro jedince trpící metabolickým syndromem a cukrovkou je strava, ve které jsou výrazně omezeny sacharidy. Nízkosacharidová dieta účinně reguluje pozitivním směrem všechny patologické odchylky u diabetu: snižuje hladinu inzulínu, snižuje hladinu glykémie na normální hodnoty, snižuje její výkyvy, reguluje lipidový profil, snižuje TAG a LDL, zvyšuje HDL, snižuje krevní tlak a také vede ke zdravému snížení hmotnosti. Konvenční diabetická dieta je mírně nízkosacharidová (kolem 180–220 g sacharidů), ale současně i nízkotučná. Ale strava současně chudá na sacharidy i tuky je biologicky nesmyslná a neudržitelná. Organismus potřebuje určité množství kalorií. Když se výrazně ubere na sacharidech, musí se logicky přidat někde jinde. Podrobnosti dále.

Diabetici mají inzulínovou a leptinovou resistenci. Když člověku v tomto metabolickém stavu dáte dietu, která má jako hlavní zdroj sacharidů škroby, způsobující vyplavení inzulínu a kolísání glykémie, odměříte mu pidiporce a nedáte mu tuk, jak to asi dopadne? Bude mít hlad, sní další sacharidy a přibere. Při kontrole u lékaře dostane vynadáno. Za něco, za co vůbec nemůže. Dostane nesmyslnou dietu a pak je kárán za selhání. Každého diabetika se ptám, jak byl na diabetologii poučen o výživě. Je to tristní. Vrcholem poučení je, kolik mají jíst denně sacharidů, dostanou tabulku se zastaralými chlebovými jednotkami, varování před nasycenými tuky a to je vše. Ani jeden diabetik mi nebyl schopen říci, kolik má mít denně bílkovin, kolik a jakých tuků má jíst. Jako zdroj sacharidů dostali seznam škrobových příloh, ani slovo o zelenině jako jejich zdroji! Ani slovo o glykemickém indexu potravin. A bohužel se to týká i mladých diabetiků 1. typu, u kterých je to zvlášť ostudné.

Řešení metabolického syndromu a následné cukrovky je přitom velmi jednoduché: smíte jíst jen tolik sacharidů, kolik vaše tělo zvládne, aby udrželo normální hladinu glukózy v krvi a bylo citlivé na inzulín. Tečka. Cukrovka je jen selhání regulačního mechanismu, který nezvládá nápor sacharidů, kterému je vystaven. Evolučně je regulace glykémie nastavená na mnohem nižší příjem sacharidů, než jaké si dnes dopřáváme. Pračlověk jedl sacharidy jen občas, většinu času byl v ketóze, tj. spaloval tuky, ať už z potravy nebo vlastní. Máme stejné geny a hormony jako on.

Běžná diabetická dieta doporučuje 150–225 g sacharidů denně ze škrobových zdrojů. Údaje ze studií ale ukazují, že aby se upravila inzulínová resistence, musí se jít ještě níž. Diabetik by denně měl sníst maximálně 50–100 g sacharidů. Čím hůř kompenzovaný je, tím méně. Zdrojem sacharidů má být z 90 % zelenina, minimum škrobů a cukrů. Glukóza ze zeleniny se vstřebává pomalu a nevede k výkyvu glykémie a rychlému vyplavení inzulínu. Tělo pak začne spalovat tuky, z jídla nebo tukových zásob. Tuky se totiž spalují jen v nepřítomnosti inzulínu. Každé jídlo s běžným množstvím sacharidů vyplaví inzulín a blokuje spalování tuků. Diabetik by se zejména v začátku, než se zkompenzuje, měl naprosto důsledně vyhýbat všem škrobovým potravinám (obilniny, luštěniny, brambory, batáty), volnému cukru (sacharóze, medu, agáve sirupu, javorovému sirupu apod.), ale i většině ovoce a jiným zdrojům fruktózy. Množství sacharidů v zelenině je až na výjimky (mrkev, petržel, červená řepa, batáty, brambory a některé druhy dýní) zanedbatelné. 50 g sacharidů může být až kilogram zeleniny, co je víc než dost na zasycení. Pozor: je třeba dostatečně solit, protože ledviny zadržují sodík a vodu při vysokém příjmu sacharidů a při nízkém je naopak vylučují, i proto klesne krevní tlak. Zdroj sacharidů = hromada zeleniny.

Bílkovin má být cca 1–1,5 g na 1 kg ideální hmotnosti, podle míry aktivity. V reálném životě to znamená 50–70 g bílkovin denně, dle velikosti člověka a aktivity. Znamená to 250–350 g živočišných potravin, ideálně v bio kvalitě. Rostlinné zdroje bílkovin ve stravě nejsou. Měly by být rozděleny do každého jídla. Když jich bude méně, budete ztrácet svalovou hmotu. Když jich bude více, přebytky se změní na glukózu. Bílkoviny: 3x 80–120 g masa, ryb, vajec, sýra.

Bílkoviny a sacharidy v tomto množství dají dohromady 20–25 % potřebných kalorií. Logicky zůstává jediná živina, která nám je doplní: tuk. A jsme na místě, kde se mnoho lidí zasekne, protože se tuků bojí. Omezí se v obojím a dostane se do problému. Současně nízkosacharidová a nízkotučná dieta je blbost. Mozek umí spalovat jen glukózu a ketony, ne mastné kyseliny. Tuky se z tukových buněk uvolní jako mastné kyseliny a musí být ve svalech a játrech přeměněny na ketony. Ketogeneze ovšem nastává až při velmi nízkém přísunu sacharidů (pod 50 g denně) a současně dostatečném přísunu tuků a adaptace trvá cca 2–3 týdny. Mozek spotřebuje cca 25 % celkové energie, to je cca 2000 kJ (při potřebě 8000 kJ). 2000 kJ je 117 g glukózy. Zhruba tolik denně vyrobí játra při hladovění. Když jí jíme méně, musíme mít dost tuků, abychom spustili tvorbu ketonů. Když razantně snížíme ve stravě sacharidy, současně nedodáme tuky, bude nám chybět energie pro mozek. Proto lidé držící diety, chudé současně na cukry i tuky, cítí slabost, hučí jim v uších, je jim na omdlení apod. Správně sestavená nízkosacharidová dieta tyto problémy nemá. Jako zdroj energie bychom měli jíst logicky právě ty tuky, které si ukládáme jako zdroj energie = sádlo! Sádlo obsahuje tytéž mastné kyseliny jako olivový olej (olejová MK, 40 %), čokoláda (stearová MK, 40 %, dobrý nasycený (!) tuk, protože zvedá hladinu HDL) a zbylých 12 % je „dobrý“ polynenasycený tuk snižující LDL! Tedy celkově až 70 % tuku sádla zlepší lipidový profil na rozdíl od „zdravých“ sacharidů, které ho zhoršují. Zbylých 30 % zvedne současně LDL i HDL, což riziko nepřináší. Obavy, že tyto tuky ucpou cévy, jsou zcela liché, protože tuky se v nepřítomnosti sacharidů okamžitě spálí! Aby to bylo úplně jasné: ty samé tuky, kterých se bojíme na talíři, uvolňují naše tukové buňky do krve během hladovění, každou noc! Jak to, že není nikdo varován před hubnutím a půsty? Když hladovíte, máte v krvi stejné mastné kyseliny, které sníte v podobě živočišného tuku. Nasycené tuky jsou problematické pouze a výhradně, jsou-li konzumovány společně s vyšší dávkou sacharidů, tj. klasické masové jídlo s tukem a přílohou. Tuky byly v této kombinaci obviněny neprávem, viníkem jsou sacharidy. Tuky = 150–200 g denně. Nenasycených olejů jako zdroj omega 3 a 6 MK stačí lžíce denně.

Opakovaně bylo prokázáno, že nízkosacharidová až ketogenní dieta zlepšuje biochemické parametry cukrovky: snižuje hladinu inzulínu, zlepšuje citlivost na inzulín, zvyšuje HDL, zlepšuje spektrum LDL směrem k typu, který není aterogenní. Ketogenní dieta dokáže znormalizovat i vysoké hladiny cukru během dnů až pár týdnů, diabetici 2. typu se mohou zbavit injekcí inzulínu během 1–2 týdnů, i diabetici 1. typu jeho potřebu razantně sníží. Strava bohatá na sacharidy dělá pravý opak s takovou jistotou, že se nízký HDL považuje za ukazatel obsahu sacharidů ve stravě (čím nižší je HDL, tím víc sacharidů dotyčná osoba jí).

Ketony nejsou nic nebezpečného, jsou přirozené palivo. Nutriční ketóza není ketoacidóza! O ní více příště. Oba stavy mají vyšší hladinu ketonů, ale jinak se liší jako přeháňka od záplavy. Ketóza nastává u každého z nás, když nejíme nejméně deset hodin. Stačí delší spánek, nemoc, dlouhodobý sportovní výkon bez doplnění sacharidů apod. Každý jsme v ní někdy byli. Při ketóze je normální glykémie, mírně zvýšená hladina ketonů 5–10 mg/dl, normální acidobazická rovnováha. Normální energie, jasná mysl, žádný hlad. Ketogenní dieta se pouze postará o to, aby tento stav byl trvalý. Eskymáci v ní jsou pořád, naši předkové v době ledové v ní byli celou zimu. Kojenci v ní jsou, protože mateřské mléko dodává většinu kalorií v tucích. Je v ní každá šelma, včetně vašeho psa a kočky (když žerou maso). Je to strava protizánětlivá, zlepšuje metabolický syndrom, používá se k léčbě rakoviny a epilepsie. Kdo by si o ní chtěl přečíst, najde spoustu informací. Chci jen upozornit na jednu podstatnou věc. Najdete-li zdroje, které budou tvrdit, že jde o vysokobílkovinnou dietu, přestaňte číst a hledejte něco jiného.

Metabolický syndrom a cukrovka 2. typu jsou pouze logickým následkem výživy, příliš bohaté na sacharidy, s kterými si tělo neví rady. Po letech snahy o kompenzaci selže. Řešení je jednoduché: přestat tělo přetěžovat a krmit ho v souladu s jeho evolučně nastavenými regulačními mechanismy. Změníte hormonální regulaci a vaše tělo bude reagovat návratem do zdravého metabolického stavu, včetně snadné úpravy hmotnosti.